Když se zamyslím nad tím, kdo jsem a co bych o sobě chtěla touto cestou napsat, napadá mě pár věcí. Jsem žena, která se rozhodla vzít život do svých rukou a začít jej tvořit ke své spokojenosti. Ne ke spokojenosti ostatních. Pocházím z Ostravy. Nebojím se mluvit sprostě, když je potřeba a nebojím se naopak chovat velmi na úrovni, když je to třeba. Užívám si všechny své polohy. Od mrchy až po laskavou ženu. Jsem svobodná bytost a za své chyby se nebičuju. Jak jinak bych došla tam, kde jsem teď než metodou pokus/omyl?
A předtím, než jsem já byla já… bylo spousta bolesti a několik odchodů ze vztahů, které jsem dříve vnímala jako vězení a pro které jsem vydávala velké množství energie a k ničemu to nevedlo – čím víc jsem se snažila, tím méně to fungovalo. Uvědomila jsem si, že mohu žít život svých snů, že mohu být šťastná jen pokud se vydám svou cestou. A po pár fackách, na které jsem neslyšela, přišel kopanec do zadele a mi (konečně) došlo, že buď odejdu, nebo umřu – na jakékoliv rovině.
Moje cesta sama k sobě začala ochutnávkou lekce jógy v jednom náročném období – hledala jsem způsob, jak chvíli nemyslet na to, co se mi v životě děje. A šup, než jsem se nadála, jógu jsem začala studovat víc a víc a nakonec ji pár krásných let i učila, protože když mě něco zajímá, jdu hodně do hloubky a chci vědět „PROČ“ a taky chci vědět „VÍC“. Díky józe a změně přístupu k životu jsem se také postupně vyléčila z chronické autoimunní choroby (Ulcerozní kolitida). A taky zjistila, že mám dar pomáhat lidem a tak nějak… jim „svítit“ na cestu.
A protože, jak říká Osho – „jóga je prvním krokem k tantře“, tak si mě tantra jednou vlastně našla sama. Kupodivu opět v dost těžkém životním období, jen asi o 8 let později. Bylo to na festivale Žijící srdce v Jindřichovicích pod Smrkem. Šla jsem na jeden workshop „jen tak“. A další rok v létě už byla na osmidenním kurzu tantrických masáží ve škole Umění milování. A pak začala obcházet jejich transformační workshopy a postupně se tak dostávala ještě blíž k sobě. O práci masérky jsem dlouho jen uvažovala a pak v ní prostě přistála. Znáte to. Vyšlete záměr a pak jen čekáte, až se zhmotní. To vás naučí tantra.
V roce 2024 jsem dokončila jeden z nejkomplexnějších výcviků – roční výcvik tantrických masáží, který vedla skvělá Jenni Joy z Velké Británie spolu s Honzou Komedou ze školy Umění milování.
Vyzkoušela jsem si, jaké to být sama sebou. A tak nějak plíživě se mi to začalo hodně líbit! Cítit se svobodná v životě i ve vlastním těle. Začít své tělo respektovat a přestat potlačovat co mi říká – třeba jestli a kdy se stravuji dobře/špatně. Vnímat s kým reálně trávím svůj čas a s kým ho opravdu trávit chci. Jestli žiju tak, jak bych si přála, nebo jak si přeje někdo jiný. Jestli dělám něco protože musím/nemám na vybranou (opravdu jsem neměla???), nebo protože chci a dělá mi to radost. I ve chvílích, kdy to stojí za hovno, bych neměnila za všechny zdánlivé jistoty, teplíčka a smrádečky, které jsem pro tuhle svou hodnotu opustila.
Kromě respektu ke svému tělu jsem se naučila i respektu ke svým pocitům, emocím a to vše mi přináší velký pocit vděčnosti do mého života. A protože jsem šťastná za vše, co mi tantra a její poznání do života přineslo (nebo naopak odneslo), stala jsem se tantrickou masérkou (tantramasaze.com). Mimo tantrické masáže mi došlo, jakou moc má přítomný dotek, terapeutický přístup a práce s tělem jako celkem v kontextu duše, proto jsem se vydala i touto cestou somatických a terapeutických celotělových masáží, ve kterých taktéž využívám prvky tantry. Mé masáže leží na cestě za svobodou, sebepřijetím, radostí, pokorou, soucitem, láskou i bohatým prožíváním svého těla a velké radosti ze života.
O svém životě aktuálně píšu knihu. Jak jsem se během pár let proměnila z hodné holky, superženy „zvládnu vše a sama“ usilující o titul dobré dcery (marně), která si nedokázala představit život v bytě, až k pražandě z bytu, která nakupuje konvenční zeleninu (dříve nemožné) a dělá si konečně co chce. O kouzlu přijetí života a jeho proměn. O tom, že štěstí je tam, kde je naše pravda. Je to takový COMMING SOON (ale na internetu píšou, že 80% lidí nikdy nedokončí svou knihu, takže chci mít alibi, kdyby to třeba nedopadlo:)))